Při prohlížení fotek z nového dodatku legendární série Sims, jenž se věnuje zahradním doplňkům, se mi vybavily vzpomínky z dětství. Vypadá to totiž, jako by v The Sims 4 řádili bratři z květináče – Bill a Ben. Za neustálého pokřikování „Kiti Miti“ si zřejmě postavili svou zahradu snů. Ne, že by to pro mě byla příjemná představa, spíš je to velmi intenzivní noční můra s hlubším kontextem.
Pro někoho je to možná skvělé rozšíření, na které celý život čekal, ale pro mě ne. Stále čekám, čím mě vývojáři překvapí a zda vůbec. Zatím teda nic moc nového a převratného nepředstavili. Od září 2014, kdy hra vyšla, uběhl už rok a půl a žádný „pořádný“ obsah nám nenabídli. Kde je všechno to dobrodružství, které v té sérii vždycky bylo? Proč tomu chybí šmrnc? Na co neustále čekají? Simíci jsou se svou politikou dodatků a kolekcí nekonečným simulátorem čekání. Přitom stačí málo, vydat aspoň něco z toho co lidé chtějí. Že by to omezilo životnost titulu a negativně ovlivnilo prodeje? Evidentně došli k tomuto závěru – je lepší nevydávat nic extra, propadnout se pod pomyslné hranice zájmu a pak najednou vydat mazlíčky (nebo jinou „pecku“) a jednorázově se vystřelit s prodejem hry nahoru. Přijde mi to jako blbost. Přece když tu hru lidé budou mít rádi už od začátku a bude se jejich vztah k ní postupně posilovat, spíše si hráče udrží po delší dobu a podaří se jim prodat více obsahu. K čemu si budu kupovat kolekci zahradních hadic, květináčů, altánků a sošek? Abych si hru lépe užila? No, to je tak trochu problém, když si tu hru ani neužívám teď.
Když už noví simíci nenadchnou ani mojí sestru, která je má ráda, hraje je už od první generace a zároveň je cílovou skupinou této hry, to už je opravdu někde něco špatně. Ani se jí nedivím, že přešla na střílečky a hororovky. Vím totiž proč. Noví Simíci u ní prostě nevyvolávají žádné emoce. Prostě nic. Naprostý citový nezájem. Přitom paradoxně „prožívat emoce“ patří k jedné z klíčových funkcí, kterou vývojáři do The Sims 4 přidali. Jenže zatím to vypadá, že na špatnou stranu monitoru. Když se jí optám, proč nechce hrát hru, za kterou jsem dala 1200 Kč, tak jen tiše pokrčí rameny.
Dobrých her pro děti je čím dál méně. Odehrála jsem více než 30 titulů, protože bych sestru neposadila za počítač k něčemu, co nechápu ani já (hlavně ovládání, o co tam jde atp.) a nebo to pro ní není vhodné. Z novějších her pro PC je to celkem bída, dokonce i Harryho Pottera jim pokazili. Většinou je to velmi špatně odvedená práce, která vás v podobě bugů budí ze spaní ještě několik měsíců po té, co jste hru spustili. Nebo děti bere za nechápající tupé opice, kterým neustále dokola vysvětluje banální věci místo toho, aby se sama ve zpětné reakci jejich odezvy ujistila, zda to je či není potřeba opakovat. Dále tu máme hry, které spoléhají na to, že stačí udělat dvanáct na chlup stejných kol se stejnou hratelností, ale jiným oblečkem ovládané postavy a domnívají se, že to děti uspokojí. Příběh je také většinou opomíjen. Ve většině případů hry staví na příběhu ze slavného kresleného filmu nebo pohádky. Děti často příběh předem znají a vývojáři si myslí, že je to bude stačit. Originální dětskou hru s vlastním příběhem, nádherným a přehledným prostředím, snadným ovládáním, kouzelnou hudbou, plnou humoru, napětí, akce, dobrodružství, příběhu o lásce a přátelství, o vzájemné pomoci, která zničí zlo, takovou hru byste těžko našli.
Když ovšem kouknu do minulosti, bylo tu i pár skvělých dětských her. Ať už se jednalo o hry vydávané ve spolupráci s Disney (102 dalmatians puppies to the rescue, SEGA r.2000; Tarzan Action Game, KONAMI r.1999) nebo naše české naučené hry, které se dali koupit od Fragmentu – Gordiho filmové dobrodružství, Tomíkovo podmořské dobrodružství, Gordiho zábavné počty (COMPEDIA r.2002), skvělý Nový Robinson (NIKITA, r.2000), který zpracovával slavný knižní příběh po svém a mnohé další. Staré díly Harryho Pottera byly také skvělé, doporučuji Vězeň z Azkabanu, případně Ohnivý pohár, pak už to nemá smysl, pokud se nechcete rozbrečet nad vyhozenými penězi. Ovšem nutno podotknout, že tyto hry už se nedají sehnat a i kdyby, tak je na dnešních operačních systémech běžně nespustíte. Dnes tu z dobrých a populárních her pro děti máme prakticky jen LEGOhry a Minecraft. Případně tituly jako je Trine, Rayman Legends, pro holky The Sims, pro kluky FIFu nebo nějaká NFS auta a možná ještě nějaké free casual online webové hry. Z MMOček pak Trove a Metin2. Velký problém v hratelnosti pak přináší fakt, že zahraniční tituly pro děti zpravidla nemívají českou lokalizaci.
Když se nad tím vším tak zamýšlím přijde mi, že Bill a Ben řádí ve všech dětských hrách a s hlasitým prozpěvováním „Kiti Miti“ vesele rozsévají do vývojářských květináčů pomyslná zrnka plevelu. Snad to někdo už brzy změní.
Napište první komentář