Dlouho se mi nestalo, že bych se zamilovala na první pohled. A už vůbec se mi nestalo, že bych hned první den skončila se svým novým objevem v posteli. Jestli čekáte nějaký peprný článek, tak vás asi zklamu. Můj ajťák je totiž v knižní formě.
Poprvé jsem si o existenci knihy Z deníku ajťáka přečetla na Facebooku. Autor knihy zrovna psal o tom, jak už vyřizuje dotisk, protože se všechny výtisky beznadějně vyprodaly. Jelikož Lukáše Pavláska sleduji, baví mě jeho komické výstupy a vím, že to není jeho první publikace, tak mě trochu zajímalo, o čem je tato naprosto vyprodaná kniha. Výtisk jsem objednala s tím, že to bude zajímavý dárek pro známého, kterému se též výstupy Lukáše Pavláska líbí. No a když už to budu mít doma, proč si tím neprolistovat, že?
Trpělivě jsem čekala na dotisk. E-shop sliboval dodání do Vánoc. Nervozita se den ode dne zvyšovala. Říkala jsem si, že v nejhorším holt dárek donesu osobně po Vánocích, no. To on určitě pochopí, když mu řeknu, že to bylo vyprodané a že jsem čekala na dotisk. Nakonec nebyla potřeba zabývat se nějakými výmluvami. Kniha dorazila na poslední chvíli. Sice pozdě večer, ale za to ještě před Štědrým dnem. Stihnu to přečíst?
Spokojeně jsem převzala balík od PPLka a cestou domů jsem ho stačila ohmatat. „Není nějaký malý? No jo, měkkouš. Čekala jsem, že bude na povrchu tvrdší,“ řekla jsem si a opatrně roztrhla obal zásilky. Byl opravdu menší, než jsem si ho představovala. Má takový netradiční zmenšený formát, ale na velikosti přeci nesejde. Úchylné představy pryč, bavím se přeci o knize. Ještě ve výtahu jsem dočetla první kapitolu a bylo mi jasné, že tuhle noc strávíme spolu. A to je co říct, protože jsem měla naplánované, že se vydám do Imperial City zabít pár Daederických příšer. Svět Tamrielu musí počkat. Uvařila jsem si čaj a zalezla do postele. Tak povídej, ajťáku, cos všechno prožil.
Ajťák se samozřejmě rozpovídal. Všechny jeho mylné, možná až naivní a dětinské představy o světě, jenž se v realitě míjí s pochopením společnosti pro jeho živočišnou odlišnost, se zdají být chvílemi až neuvěřitelné. Přesto si však dokážeme velmi barvitě představit, jak se tyto shody náhod vzájemně protínají v reálném čase a na této planetě. Častokrát si v daných situacích vybavíme nějakého „našeho“ ajťáka, čímž si utvrdíme fakt, že mají v hlavách podobné, ne-li stejné operační systémy.
Po hodině čtení jsem dostala neuvěřitelnou chuť na Pepsi, kterou hlavní postava hltala každý den v hektolitrech, a samozřejmě o tom nezapomněla čtenáře na každé stránce podrobně informovat. K té knize by měli dávat aspoň půl litrovou „Pepsinu“. Studený čaj jsem tedy vyměnila za svou sváteční Coca-Colu, protože Pepsi bohužel nevedu. Od knihy jsem se nedokázala odtrhnout. Smála jsem se, hledala pohodlnou polohu pro čtení a i když jsem už byla dost unavená, pořád jsem doufala, že kniha nebude mít nikdy konec. Bohužel měla. Ale i tak to byla úžasná noc. Ajťáci jsou prostě fajn, já to říkám pořád.
Pokud si chcete přečíst nějakou nově vydanou humornou knihu, jistě vás Z deníku ajťáka pobaví tak, jako mě. Vyhnula jsem se spoilerům, teda až na tu Pepsinu, ale aspoň víte, co si ke knize povinně zakoupit. Pokud máte rádi i koblihy, určitě si také nějakou do nákupního košíku ke knize přidejte. Já koblihy v oblibě nemám, takže jsem to přežila bez nich. Aspoň jich více zbylo pro toho prima ajťáka.
Hodnocení: 9/10
Pro: zábavná, moderní, oddechová
Proti: krátká (dle mého názoru)
Doporučená cena: 245 Kč
K zakoupení v knihkupectví Kosmas.
Napište první komentář