Čaj. Nápoj, který dokáže udělat z obyčejného okamžiku příjemný zážitek. Někdo ho rád horký, někdo studený, a někdo ho nerad v jakémkoliv stavu. Těch posledních je bohužel čím dál více. Ani se jim nedivím. Kvalita nabízených čajů v běžných obchodech nepokulhává, ona totiž skáče po jedné ruce.
Den bez čaje je pro mě takovým obyčejným dnem, proto tyto dny preventivně eliminuji. Na čaje mám skoro celou poličku a preferuji černé, sypané. Ale i tak se nám doma nahromadila krabice běžných, obyčejných čajů. Některými jsem byla obdarována se slovy „na, ty máš ráda ty čaje“ a jinými zase „na, bylo to v akci a ty máš ráda ty čaje“. Sice nevím, jestli mě tím vědomě trestají či jen naivně očekávají mé nadšení, ale z praxe mi došlo, že ať na to odpovím cokoli, stejně řeknou „nemáš zač“ a čaje se tak či onak nezbavím. Házela jsem tedy krabičku mezi ostatní krabičky a doufala, že se nějak záhadně vypaří. Marně.
Jak šel čas, krabiček bylo více než cihel v paneláku a začala jsem vnímat problémy s nedovíráním čajové skříně. Bylo mi jasné, že je všechny vyhodím. V tom jsem ale dostala nápad. Co dát těmhle parodiím na čaj ještě šanci? Ochutnám je! Všechny je ochutnám! Na stole se přede mnou v prapodivném sledu, nápadně připomínajícím hru domino, seřadilo celkem 36 krabiček. Výzva přijata.
Rozdělila jsem si testování na šest dní po šesti šálcích čaje. Pět z nich chutnalo vždycky naprosto stejně a ten šestý byl ještě horší než těch pět předchozích dohromady. Nechápu, jak borůvkový i pomerančový čaj mohou mít stejnou barvu i chuť. Pravděpodobně jim v balírně došly krabičky „borůvka“, tak to našoupali do „pomerančů“. A nebo to všechno filtrujou přes ponožky.
Vážení přátelé, máte-li rádi své blízké, vyhlášené čajofily, a nechcete, aby zahynuly krutou smrtí, nekupujte jim nikdy čaj. Děkujeme.
Napište první komentář