Pod korunami stromů se odehrává napínavý příběh, ve kterém medvídek Paddington s osobností Dextera zabloudí do temného noirového světa zvířat a způsobí, že se vám lehce vychýlí ručička morálního kompasu – přistihnete se, že sdílíte sympatie k nezrovna kladnému hrdinovi. Ne všechno huňaté musí být nutně roztomilé.
- Scénář a kresba: Patrick Horvath
- Původní lettering: Hassan Otsmane-Elhaou
- Vydáno: srpen 2025 | série Hvězdná CREW | nakladatelství CREW | EAN: 9788076798496
Co je série HVĚZDNÁ CREW?
Komiks je vydaný ve speciální sérii Hvězdná Crew, ale lze si ho zakoupit i jako samostatný titul, například přes e-shop nakladatelství.
Sérii si také můžete, stejně jako já, předplatit a nechat se každé tři měsíce překvapit nějakým neokoukaným americkým titulem, který sice nespadá do hlavního proudu (mainstreamu), ale stojí za povšimnutí.
Cílem série je v podstatě ukázat, že výrazné a ceněné americké komiksy nejsou jen ty z dílen Marvelu a DCčka, a že máme stále co zajímavého objevovat i mimo tyto světy.
Městečko, kde se nic moc neděje
Woodbrook – idylické městečko s poklidným životem, kde si v letních paprscích na lavičce v parku vychutnáte domácí zmrzlinu od vaší oblíbené tetky a před podzimním deštěm se schováte v útulné kavárně s voňavým dýňovým koláčem. Zvířátka zde žijí své obyčejné životy a všichni se navzájem znají, jako by tvořili jednu velkou rodinu. Možná i díky tomu je Woodbrook bezpečné místo s téměř nulovou kriminalitou.
Mrtvoly místo turistických známek
O něco dál je ale v porovnání s Woodbrookem mnohem větší město, kde se mezi sebou sotva znají obyvatelé jednoho domu a je poměrně snadné se mezi tolika lidmi ztratit, což se čas od času stává. Medvědice Samantha má své důvody, proč toto velkoměsto navštěvuje. Ze svých výletů si už pěknou řádku let vozí suvenýry v podobě čerstvých mrtvol a díky své ostražitosti a důkladnosti se jí tuto stránku osobnosti daří skrývat před spravedlností. To ale ještě netuší, že podobné choutky nemá jen ona, a je jen otázkou času, kdy ztratí svou „výjimečnost“.
Souboj o teritorium nechť započne!
Samantha by ve svém městečku nikdy nelovila – vždyť je to jako vraždit členy rodiny. A přece: někomu jinému to na překážku není a obyvatelé Woodbrooku v šoku oplakávají nečekanou ztrátu. To snad ne! V jejím revíru je škodná! Poklidným městečkem zmítá rozruch a sílí strach. Pocit bezpečí se změnil v pouhou iluzi. Jestli to není Samantha, tak kdo – a proč právě teď? Sam je zvyklá mít věci pod kontrolou, a tak jí nezbývá než do toho strčit vlastní čumák a ukázat své podlé drápy. Tohle město bude opět pod její ochranou!
Lovec, nebo kořist?
To, co dělá příběh skutečně silným, není samotná přítomnost vražd, ale postupná eroze jistoty. Samantha byla dosud tím, kdo tahal za nitky. Predátor. Někdo, kdo si vybírá, plánuje a kontroluje. Jenže ve chvíli, kdy se na scéně objeví někdo další s podobnými „zájmy“, začíná se karta obracet. Najednou už nejde jen o lov – jde o přežití. A právě tady příběh začíná být zajímavý. Sledujeme, jak se Samantha postupně dostává do situací, které sama důvěrně zná… jen z druhé strany. Z lovce se stává potenciální kořist. A tenhle posun je podaný nenápadně, bez velkých gest, o to víc ale mrazí.
Samantha není klasická antihrdinka, kterou si zamilujete. A přesto… si k ní cestu najdete. Ne proto, že by byla „dobrá“, ale protože jí rozumíte. A to je možná na celém díle to nejznepokojivější.
Tempo, které umí zpomalit (a bodnout)
Vyprávění nikam nespěchá. Dává si čas budovat atmosféru, nechat vás nasáknout tím falešným klidem maloměsta a postupně vám podsunout první náznaky, že něco není v pořádku. A pak přijde zlom. Ne nutně ve formě šokujícího twistu, ale spíš jako tiché procitnutí – moment, kdy si uvědomíte, že tohle nebude mít „hezké“ řešení. Že tady se nehraje na spravedlnost, ale na instinkt.
Občas by sice neškodilo tempo lehce proškrtat (některé pasáže by snesly větší tah na branku), ale celkově to funguje. Hlavně díky tomu, že vás příběh nutí číst dál, i když vlastně víte, že to nebude příjemné.
Klamavá roztomilost obrazu
Akvarely chladných tónů dokreslují jemně roztřesenou perokresbu a dodávají příběhu ráz dětinské nevinnosti. Tento kontrast perfektně podtrhuje atmosféru děje, jehož roztomilost je stírána nevybíravou brutalitou.
Kontrast mezi vizuální jemností a obsahem je přesně to, co vám zůstane v hlavě ještě dlouho po dočtení. Není to samoúčelné – naopak. Funguje to jako neustálé připomínání, že realita není taková, jak se na první pohled zdá. A čím déle se na ten „hezký“ obrázek díváte, tím víc v něm začínáte vidět praskliny.
VERDIKT:
„Nadprůměrně dobrý titul, který bezesporu patří mezi vydařená díla. Není to čtení pro každého – a ani se o to nesnaží. Potěší nejen fanoušky Dextera, ale i ty, kteří mají rádi tajemno a libují si v nekonvenčních příbězích. Četbu vám za sebe vřele doporučuji. Hledáte-li legraci k popukání, zkuste raději něco jiného.“
POD KORUNAMI STROMŮ, KAM NIKDO NEVIDÍ
SUPERB!